Už odmalička jsem si přála naučit se alespoň trošku jezdit na koni. Zčásti protože obě mé sestry na koni jezdili dost dlouhou dobu, ale také proto, že jsem koně obdivovala. Hledala jsem nějakou vhodnou stáj. Naši známí si mezitím pořídili několik koní, tak jsem se párkrát svezla u nich. U známých jsem jezdila na Marice, Kahanovi, Mirindě, Gladiatorovi, Ponďovi, Dášence a ostatních.

Přesto jsem nepřestávala hledat stáj, do které bych mohla dojíždět pravidelně, jelikož známí bydlí dost daleko.
O nějaký ten pátek později jsem se dozvěděla o jezdeckém klubu Ponycentrum, které tehdy bylo ještě ve Vlčkovicích.
Svou 1. skutečnou jezdeckou hodinu jsem strávila v sedle poníka
Michala.

Pamatuji si, že 2. hodinu jsem strávila v sedle Charlieho, 3. jsem byla na Adélce a 4. na Kristýnce.

Kristýnku jsem si po 4. hodině oblíbila natolik, že jsem na ní jezdila téměř každou hodinu. Této kobylce patří velký dík, protože jsem na Kristýnce zažila svůj první cval a také první skoky. Na Kristýnce jsem také zažila svůj 1. pád.

Postupem času se mi ale začalo zdát, že jsem na Kristýnku poněkud vysoká a začala jsem jezdit na ryzce Adélce. Při hodinách na Adélce jsem pobrala také spoustu nových zkušeností. Pak ale nastal den, který se mi vryl do paměti. 26.3.2007 Adélka zemřela.:-(

Pak už jsem nejezdila stále na jediném koni, ale jezdila jsem na tom, kdo byl volný.

Až postupem času se začal vyklízet a upravovat chlév ve Slotově a po pár týdnech se Ponycentrum přestěhovalo tam. Ve Slotově jsem neodjezdila v tu dobu ani jednu hodinu na klubovém koni, protože dne 21.11.2008 jsem ve stáji našla svůj neobvyklý vánoční dáreček-angloarabského koně Parkieta. Velice dlouhou dobu jsme se s Parkim pouze rozkoukávali. Velice dloooouhou dobu jsem nejezdila na klubovém koni, pouze jednou jsem si sedla na Charlieho. Teď už jezdím jen na Parkim, trénujeme a trénujeme a kdo ví co se z toho vyklube.:-)